Индикаторы Для Волн Вульфа
Biografie editovat zdroj]
Biografie editovat zdroj]
Wolfeho bratr Fred založil nadaci Old Kentucky Home, která se měla zasadit o zřízení Wolfeho památníku. Ten byl otevřen pro návštěvníky roku Od roku je ve vlastnictví státu Severní Karolína a je i Národní historickou památkou. V roce bylo zničeno exponátů a jídelna během uličního festivalu Bele Chere, pachatelé jsou neznámí. Restaurování přišlo na 2,4 milionu. V roce byl dům opět otevřen pro návštěvy.
Návrat anděla od Sandry Masonové je divadelní hra vysvětlující reakce Wolfovy rodiny a občanů města Asheville na zveřejnění jeho románu Look Homeward, Angel. Každý rok je hrána v den Wolfeho narození v jeho Památníku.
Asociace The Western North Carolina Historical Association založila Literární cenu Thomase Wolfa, kterou uděluje každoročně od roku
Poštovní úřad Spojených států ocenil Wolfeho poštovní známkou ke stému výročí jeho narození v roce
Na jednu stránku pozveme čítankové klasiky, současné veršotepce i písničkáře. Někteří jsou hlubokomyslní, jiní rozvernější. Nejlepší básničky pro recitační soutěž však závisejí také na talentovaných interpretech a přátelském publiku, jak dokazují inspirativní diskutéři pod naším článkem.
Dobrá poezie vystihuje zážitky a fantazie, které většinou vnímáme podobně, ale nedokážeme popsat svými vlastními slovy. Musejí se kvalitní básničky pro recitační soutěž rýmovat? Samozřejmě, že ne! Musejí nutně obsahovat zastaralá slova a neřešitelné hádanky? Pochopitelně, že nikoli! Nejlepší poetové často používají obyčejný jazyk, jakým mluví matky na svoje děti. Právě proto zůstávají nadčasoví &#; aktuální ještě desítky, stovky, ba tisíce roků poté, co odešli takříkajíc na věčnost.
Dobří básníci svými texty pronikavě popisují radost &#; smutek &#; naději &#; zklamání &#; lásku &#; vztek &#; zkrátka niterné pocity, důvěrně známé všem lidem. Pomáhají nám, abychom zůstávali duchovně spolu, i když třeba zrovna nemáme poblíž nikoho, koho bychom mohli fyzicky obejmout. Níže najdete povedené básničky pro recitační soutěž, které napsali:
Josef Václav Sládek miloval český venkov a jeho přírodu. Josef Kožíšek obohatil naši mateřštinu legendární básničkou o polámaném mravenečkovi a zároveň byl odborníkem na univerzální nadnárodní jazyk &#; esperanto. Jiří Wolker patřil mezi první české skauty, ale bohužel zemřel velmi mladý na tuberkulózu. Jaroslav Seifert dostal za svoji poezii dokonce i Nobelovu cenu.
Jan Zahradníček vymyslel celou básnickou sbírku ve vězení, přestože tam neměl papír ani psací potřeby. Také Oldřich Mikulášek byl později dlouho zakázaným autorem, naštěstí však mohl psát aspoň soukromě, například o své rodné Moravě. František Hrubín založil legendární dětský časopis Mateřídouška a přitom byl odvážným občanem, který se zastával utiskovaných kolegů. Zdeněk Kriebel dál přednost literatuře před paragrafy, kterým se původně věnoval coby právník.
Josef Kainar měl problematické dětství, svůj smutek však později dokázal vyjádřit skvělými jazzovými a bluesovými texty. Jana Skácela poslali nacisté na otrocké práce, ale naštěstí přežil a mohl vystudovat filosofii. Emanuel Frynta dovedl k dokonalosti nonsensovou poezii, když povýšil nesmysl na humor.
Milan Kundera po sovětské okupaci emigroval, poté dosáhl světového úspěchu jako prozaik a svoji poezii zavrhl. Zdeněk Svěrák napsal oskarový film i řadu zlidovělých písniček a pohádek. Václav Hrabě nevědomky dodal slova několika perfektním songům, ačkoli nešťastnou náhodou zemřel ještě předtím, než byly zhudebněny. Karel Kryl se dočkal demokracie, avšak zklamaný následným vývojem zanedlouho poté zesnul. Jiří Žáček vystudoval stavařinu, ale nakonec píše veleúspěšné básničky pro děti.
Jiří Dědeček dokáže inteligentně podat i svoje politické postoje. Ondřej Hník a Radek Malý jakožto vitální čtyřicátníci představují nejnovější poezii.
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
tu nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.
Další Sládkovy verše na vás čekají ZDE.
Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.
Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil: &#;Neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.&#;
Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
„Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.“
Další básničky pro recitační soutěž, sepsané Jiřím Wolkerem, najdete ZDE.
Kde bydlí víla?
Asi v mechu,
celou noc tančí bez oddechu,
pak věneček si odstrojí
a ustele si pod chvojí.
A co má k jídlu?
Místo kávy
do hrníčku si sbírá z trávy
třpytivé rosné krůpěje
a ráno si je ohřeje.
A to jí stačí?
Stačí asi,
je živa jenom z vůně, z krásy
a na usměvavý ret
dá lupen růže, který slét.
A viděl jsi ji?
Jenom v šeru,
větřík hrál jako na citeru.
Myslel jsem, někdo neznámý,
a lampa ve tmě zhasla mi.
A byla hezká?
Jistě byla.
Je hezká každá, když je víla.
A druhého dne jsem tam zdvih
pár kvítečků už povadlých.
Jiné básničky pro recitační soutěž, podepsané Jaroslavem Seifertem, naleznete ZDE.
Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,
jak oknem hleděl na mne skrze mříž.
Mezi nás prostřena noc šelestící,
na druhém konci okno tvé, kde spíš.
Mezi nás prostřena noc červencová,
a na dně noci stromy ve vánku.
Větev za větví zvěstují si slova,
jež domov šeptá dětem do spánku.
Mezi nás prostřena ta šumná země,
zem smrčin, žit a potoků a střech.
Tak daleko, jak od tebe je ke mně,
i blízko tak, já cítím její dech&#;
Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti
noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd,
ta zem, na niž jsme přivedli své děti,
jež s tebou si ji budou věčně plést.
I já zde zaslech v nočním šelestění,
jako když ve spánku se obracíš.
Bylo to bílých rukou zaúpění,
či měsíc pohladil mě skrze mříž?
Další básničky pro recitační soutěž, zveršované Janem Zahradníčkem, najdete ZDE.
Byl jednou jeden krokodýl
a ten přeplaval řeku Nil.
A že měl hlad, tak plaval dál,
nevečeřel a nesnídal.
Chviličku plaval, chvilku lez
a v noci chrápal jak pařez.
Putoval mořem, přes hory,
kde rostou samé brambory,
a dostal se až do Brna,
kde teče řeka stříbrná.
Zprvu byl hodný jako psík
a říkali mu jezevčík.
Zprvu byl hodný, ale pak
probudil se v něm strašný drak.
Když plazíval se přes hory,
byly mu dobré brambory,
teď poroučel si k snídani
holoubky, slípky, krocany.
K obědu chtěl drak ještě zvlášť
strakatou krávu na guláš,
a že měl hlad tak veliký,
poručil si i knedlíky.
I řekli si, drak musí pryč,
a hodili mu sežrat klíč.
A jak ten klíček spolkl drak,
uzamkl si svůj požerák
a nemohl už sežrat ani
maličký hrášek ke snídani.
Nejprve hubl den co den
a zdál se celý proměněn.
A jak mu ubývalo sil,
z draka se stal zas krokodýl.
Nejedl, nepil, jenom spal
a chrápal jako kdysi.
Tak lehký byl, že vylétal
ke stropu, kde teď visí!
Možná, že pořád ještě spí,
ale už nic ho nevzbudí&#;
Spí si a spí si a spí si.
Nechte potok potokem,
potok, ten vám neuteče,
už tu tekl před rokem
a dál teče, stále teče.
Honem, honem do školy,
celá třída už vás hledá,
uteče vám abeceda,
hoňte ji pak po poli,
v potoku i nad potokem,
nechytíš ji ani skokem.
Další náměty naleznete ZDE.
Nešiko, cos asi psala,
že sis kabát pokaňkala?
Půjč si nový od oveček,
vždyť máš na svém sedm teček.
Nikdo ti je neumyje.
Já to znám. Já jich mám&#;!
A co jsem se, holka malá,
pro kaňky už naplakala!
Vím, co řeknu. Řeknu: „Mami,
psala jsem si s verunkami.“
Jiné básně pro recitační soutěž objevíte rovněž ZDE.
Taková stará velryba,
ta už se ani nehýbá.
Všechno zná a všude byla,
oceány prošmejdila,
vzhůru, dolů a pak znova,
od Japonska dolů k pólu,
přes ta moře Sargasová,
zná i létající ryby,
i co které želvě chybí,
který žralok se kde žení,
i proč voda suchá není,
ví, proč racek v bouři křičí
a proč moře není ničí &#;
je to moudrá stará teta.
Strašně stará.
Pětsetletá.
A jak si tak v moři spí,
kolem plují sardinky,
rozpustilé dívčinky.
&#;Tiše, holky! Teta dřímá!&#;
&#;Proč ta teta dřímá stále?&#;
&#;Stará teta dřímá stále,
že už je jí moře malé.&#;
Novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
Někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
Poezii Jana Skácela výborně zhudebňuje Hradišťan.
Když tygr jede do Paříže,
nebo i třeba někam blíže,
vždycky si s sebou veze mříže,
protože totiž dobře ví, že
jakmile bude bez mříží,
tak se s ním nikdo nesblíží &#;
naopak, každý se mu vzdálí.
Ubohý tygr, chudák malý!
Fryntovy humorné básničky pro recitační soutěž čtěte ZDE nebo ZDE.
Rok k roku vrší se vráska k vrásce.
Do vlasů babí léto slétlo podzimně.
A ona v rozpacích a náhlé bázni ptá se:
&#;Máš ještě&#; máš mne rád? A neopustíš mě?&#;
On dlouze dívá se na známé rysy její,
v nichž plachý dívčí stud zas vidí po časech,
a šeptá: &#;Kdyby bylo stokrát podzimněji,
co lásce po mládí? Co lásce po kráse?
Tak jako pták je zavřen pod poklopem nebe
a nemá z něho kudy ven,
tak já do tvého života jsem navždy
uzavřen.&#;
Další poetické texty Milana Kundery otevřete ZDE.
Byl rodič a měl děcko,
to bylo jeho všecko,
spolu žili, vodu pili,
jedli chléb a koláče.
Ti dva si spolu hráli,
když mohli, tak se smáli.
Někdy taky přišly mraky,
tak se dali do pláče.
A život s nimi uhání
dál cestou necestou.
To dítě náhle, bez ptaní,
tu stojí s nevěstou.
Je rodič a má děcko
a je to jeho všecko,
spolu žijou, vodu pijou,
jedí chléb a koláče.
A najednou jsi dědou,
máš hlavu celou šedou.
Je to, hochu, k smíchu trochu,
částečně i do pláče.
A století se překulí
a stává se to zas.
Jsi dítě s bílou bambulí
a pak máš bílý vlas&#;
(Mimochodem, recitovat můžeme i texty Jiřího Suchého.)
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou.
Texty Václava Hraběte zhudebnil například Vladimír Mišík.
Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat.
Děkuji, děkuji za nezdar,
jenž naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí.
Děkuji, za slzy děkuji,
ty naučí mne citu,
k živým, již, k živým, již žalují
a křičí po soucitu.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
za to, že, za to, že utká se
láska a nevraživost.
Pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji, za ohně vzplanutí
i za šumění splavu.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla.
Za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral.
Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji.
Písně Karla Kryla jsou dostupné ZDE.
Odemyky zamyky,
rozvažte se, jazyky!
Povězte mi v řeči lidí,
co kdo slyší, co kdo vidí.
A z těch slabik, slov a vět
vykouzlíme celý svět.
Další texty Jiřího Žáčka, a navíc ilustrace, najdete ZDE.
Byl jednou jeden břídil,
který všechno sám řídil.
No a jak léta plynula,
přidal se truhlík, bambula,
budižkničemu s mamlasem,
nekňuba, trouba s ťulpasem,
ba i ten ňouma s popletou.
A to je tečka za větou.
Řekla mlha dešti,
že jí hlava třeští
z bubnování na střechy,
z toho tance kapek.
Že jí z té vody
rozmoknou záda,
že má svůj závoj
nade vše ráda.
Řekl déšť mlze:
„Neboj se, maličká,
vždyť ty jsi z té vody
utkaná celičká.“
Podobné básně k recitaci visí ZDE.
Velké ryby Malé ryby
Každý člověk dělá chyby
Velké moře Malé moře
Každý skrývá svoje hoře
Velké vlny Malé vlny
Přání máš, a to se splní
Ať mi moře ruku podá
Přihořívá? Samá voda
Petr Woff
Autor podniká v médiích a marketingu. Jako novinář se zaměřuje především na ekonomiku, právo a aktuální trendy. Přitom analyzuje statistiky internetových vyhledávačů, studuje primární zdroje a využívá svoje sociologické vzdělání. Autorské profily má také na eunic-brussels.eu a Skutečeunic-brussels.eu
Wolfe se od roku snažil tři roky o inscenování svých děl, avšak bez úspěchu, mj. i kvůli jejich přílišné rozsáhlosti. Divadlo Theatre Guild také odmítlo jeho hru Vítejte v našem městě. Nakonec v říjnu odplul do Evropy, kde chtěl pokračovat v psaní. Z Anglie odcestoval do Francie, Itálie a Švýcarska. Na své cestě zpět potkal Aline Bernsteinovou (–), scénickou výtvarnici divadla Theatre Guild. Měla dvě děti se svým o 18 let starším manželem, burzovním makléřem. Od října žili spolu s Wolfem, vztah trval následujících pět let. Byl sice turbulentní a někdy bojovný, ale měl silný vliv na Wolfeho tvorbu. Po návratu z Evropy v létě začal Wolfe psát první verzi románu O Lost, který se vyvinul do díla s názvem K domovu pohleď, anděle! (Look Homeward, Angel). Šlo o autobiografický román, rodinnou kroniku, ve které se Wolfe vrátil ke vzpomínkám na život v Asheville, včetně osudů obyvatel matčina penzionu na Spruce Street. V knize se městečko nazývá Altamont a penzion Dixieland. Svou rodinu pojmenoval Gantovi, sebe Eugen, otce Oliver a matku Eliza.
Originální rukopis O Lost měl o sto stran (66 tisíc slov) víc a Wolfe v něm více experimentoval, než v konečné verzi K domovu pohleď, anděle!. Editace byla provedena Maxwellem Perkinsem z vydavatelství Scribner 's, nejprominentnějším knižním editorem těch dob, který také pracoval s Ernestem Hemingwayem a Francisem Scottem Fitzgeraldem. Wolfe mu vyjádřil svou vděčnost za disciplinovanou editaci. Říká se, že Wolfe v něm našel vzor postavy otce v tomto románu. Perkins byl otcem pěti dcer, Wolfe si k němu patrně vytvořil synovský vztah také. Perkins zkrátil děj a zaměřil se na charakter Eugena, jehož předobrazem byl sám Wolfe.
Román byl publikován jedenáct dní před krachem burzy v roce Byl dedikovaný Aline Bernsteinové. Brzy po vydání románu se však Wolfe vrátil do Evropy a svůj vztah s Bernsteinovou ukončil. Publikace románu způsobila v jeho rodném městě Asheville rozruch, protože se v něm dalo demaskovat více než dvě stě místních postav. I někteří členové Wolfovy rodiny byli rozrušení ze svých portrétů v románu, ale jeho sestra Mabel mu napsala, že si je jistá, že měl nejlepší úmysly. Wolfe se pak Ashevillu raději vyhýbal osm let.
K domovu pohleď, anděle! se stal bestesellerem krom USA také ve Spojeném království a Německu.
Po více než čtyřech letech (Wolfe v té době žil v Brooklynu) vydalo nakladatelství Scribner’s jeho druhý román The October Fair. Byl to vícedílný rozsáhlý epický příběh. Po zvážení obchodních možností, Perkins podmínil vydání jeho extrémním zkrácením a vytvořením jednoduchého bestsellerového rozsahu, který byl nakonec nazván Of Time and The River (O času a řece). Román byl skutečně komerčně úspěšný, ještě více než K domovu pohleď, anděle! Postava Esther Jackové byla založena na osobě Aline Bernsteinové.
Od roku zastupoval Wolfovy zájmy literární agent Maxim Lieber. Na jeho radu Wolfe opustil vydavatelství Scribner's a upsal se vydavatelství Harper and Row. Jedním z důvodů odchodu bylo též připisování úspěchu jeho románů Perkinsovi a jeho editaci, což Wolfe těžce nesl.
Wolfe strávil ve letech hodně času v Evropě, zvláště v Německu, kde měl mnoho přátel. Nicméně v roce byl svědkem incidentu diskriminace židovské menšiny, co ho rozrušilo a změnil na Německo svůj názor. Vrátil se do Ameriky a vydal povídku popisující zmíněný incident pod názvem I Have to Tell You v periodiku The New Republic. Kvůli jejímu publikování byly Wolfovy knihy německou vládou zakázány, stejně tak byl Wolfovi zakázán pobyt v zemi.
V roce poprvé od vydání svého prvního románu navštívil rodné Asheville.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Wolfe na slovenské Wikipedii.
Nicole, filmová dcera četníka Cruchota: ZAMILOVALA se do zrůdy! - Šíp (eunic-brussels.eu)
Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.
Napsat článek
Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]
Během svého života Wolfe viděl publikovanou jen polovinu svých prací. Byl první americký autor, který zanechal po sobě svá dvě kompletní nepublikovaná díla. Tyto dva romány The Web and The Rock a You Can't Go Home Again byly zveřejněny posmrtně Perkinsem. Harper and Row navíc vydal původní román October Fair, v úpravě Edwarda Aswela. O Lost, originál Look Homeward, Angel, byl rekonstruován Francisem Scottem Fitzgeraldem a M. Bruccolim a publikován v roce při příležitosti stého výročí narození autora. Bruccoli řekl, že Perkins byl talentovaný editor a publikování kompletního románu neznačí nic jiného než restaurování díla podle literárního kánonu. Prapůvodní rukopis The October Fair se ztratil, proto nemohl být rekonstruován a čtenáři tak původní podobu před zásahy editorů nikdy nepoznali.
Geneviève Grad
Honza zabije draka a získá princeznu a půl království. A tam, kde jiné pohádky končí, naše začíná. Princezně se totiž obyčejný Honza nelíbí, stejně tak jejím královským rodičům. Neumí se chovat, jeho způsoby vzbuzují všeobecné pohoršení a to není nic proti tomu, když se na zámku objeví jeho rodiče. Princezna si zoufá, král s královnou taky, jenže královský slib je královský slib.
Na scénu přichází bývalý princeznin nápadník, panovník sousedního království, sobecký král Egon, který princeznu nechal napospas drakovi. Ta se nechá obelstít jeho výmluvami a odpustí mu. Honza má princeznu upřímně rád a když pochopí, jak je z celé situace nešťastná, svatbu zruší a vrátí se do rodné chalupy.
Princezna odjíždí s Egonem do jeho království, jenže tam teprve pozná jeho pravou povahu. Když chce utéct, Egon ji uvězní. Naštěstí se podaří uniknout princezninu rádci, učiteli dvorské etikety rytíři Valeriánovi. Ten věří, že jediný, kdo může princeznu zachránit, je Honza. Dokáže se ale Honza naučit dvorské mravy tak, aby mohl nepozorován vniknout na Egonův zámek a už podruhé princeznu zachránit? To je úkol stejně těžký jako zabít draka, zvláště když Egon nenechal nic náhodě a zatykače na Honzu s Valeriánem visí na každém rohu.
Autorem vtipného scénáře je Petr Hudský, pohádku natočil režisér Karel Janák. V hlavních rolích vidíme Matouše Rumla jako Honzu, Evu Josefíkovou jako princeznu, Jakuba Prachaře jako krále Egona a Marka Ebena v roli rytíře Valeriána.
Král Štěpán, královna i princezna Kateřina sídlí na hradě Bouzov. Celé jméno princezny zní: Kateřina Adriana Markéta Eliška princezna z Arkádie, hraběnka z Mormoku, vévodkyně z Elveru a Juditiných plání, baronka z Cornelu.
Honza bydlí ve vesnici, což je skanzen Veselý kopec u Hlinska.
Egonova Lhota byla natočena v nedalekém skanzenu Betlém přímo v Hlinsku.
Dračí jeskyni a okolní skály najdete v Moravském krasu u jeskyně Pekárna.
Princezna si stěžuje na nemoc její oblíbené sovy Cecílie u pavilonu Přátel venkova na mostku přes Mlýnský náhon ve Veltrusech. Zámecký park si ostatně zahraje v několika dalších scénách. Poznáte ho podle originálních mostků.
Egonův Hradec je ve skutečnosti Kolín. Ve filmu je vidět chrám svatého Bartoloměje. Egonova škola je bývalá farní škola. Egonovo pekařství sídlí v Regionálním muzeu, dříve Červinkovský dům.
Egonův zámek představuje zámek Hradec nad Moravicí.
Obrazárna a další interiéry uvnitř Egonova zámku jsou ovšem umístěny v Hrádku u Nechanic.
Hospodská scéna se odehrává v Hamerské krčmě ve Svobodných Hamrech.
Svatba Egona s Kateřinou v pohádkovém kostele svatého Egona je inscenovaná v kostele svatého Jana Křtitele v Sudicích.
Anděl na horách - Tatranská Lomnica
Anděl Páně - Kašperk, Křivoklát, Český Šternberk
Bílé peklo / Weisse Hölle - Bernina
Casino - Las Vegas
Četníci z Luhačovic - Luhačovice
Dvanáct měsíčků - Rožnov pod Radhoštěm
Harry Potter - Londýn, Alwick
Hastrman - Holanské rybníky
Hra o trůny - Island, Chorvatsko, Irsko
Klammer - Jízda na hraně - Patscherkofel, Zwickenberg
Krakonošovo tajemství - Příchovice, Kost, Veselý kopec
Křižáček - Apulie, Sardinie, Kalábrie
Liebe - Rujana
Peklo s princeznou - Hřensko, Frýdlant, Kouřim
Poslední závod - Krkonoše
Pravý rytíř - Roštejn, Landštejn, Loket, Kestřany
Princezna a půl království - Bouzov, Hradec nad Moravicí, Hrádek u Nechanic
Princezna zakletá v čase - Křivoklát, Bouzov, Točník, Žebrák, Sobotín
Princezna a písař - Ploučnice
Schindlerův seznam - Krakov
Svatební cesta do Jiljí - Krkonoše, Lužnice, Berounka
Svatojánský věneček - Rabštejn, Uherčice, Nežárka
Tajemství staré bambitky - Lemberk
Tři oříšky pro Popelku - Moritzburg, Švihov
Tři životy - Helfenburk, Lipnice
Vrchní prchni! - Praha, Špindlerův Mlýn, Karlovy Vary
Zlatokopové z Arkansasu - Český kras
Želary - Oravská Magura
No nevím. Ale když člověk sleduje tyhle moderní pohádky, tak proti těm starým dávno natočeným nestojí ani za mák. Jestkli je to herci, provedením těžko říci. Té jejich popularity těžko dosáhnou
Celkem 1 příspěvek v diskuzi
Přidat nový příspěvek
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Možná hledáte: Tom Wolfe.
Thomas Clayton Wolfe (3. říjnaAsheville – záříBaltimore) byl americkýspisovatel.
Napsal čtyři dlouhé romány a mnoho novel, dramatických prací a fragmentů románů. Je známý mícháním vysoké originální, poetické, rapsodické a impresionistické prózy s autobiografickým psaním. Jeho knihy napsané a publikované ve dvacátých a třicátých letech století živě reflektují tehdejší americkou kulturu a společnost a jsou filtrovány přes Wolfův senzitivní, sofistikovaný a analytický úhel pohledu. Stal se velmi slavným ještě v průběhu vlastního života.
Po jeho brzké smrti jeho současník William Faulkner řekl, že Wolfe byl nejlepší spisovatel jejich generace. Wolfe měl značný vliv i na slavného beatnického spisovatele Jacka Kerouaca, autory Raye Bradburyho či Philipa Rotha. Zůstává jedním z nejdůležitějších spisovatelů moderní americké literatury, byl též jedním z prvních mistrů autobiografické fikce. Je považován za nejslavnějšího autora pocházejícího ze Severní Karolíny.
Po zveřejnění románu K domovu pohleď, anděle! ho většina recenzentů chválila, včetně Johna Chamberlaina, Carla Van Dorena a Stringfellow Barra. Margaret Wallaceová napsala v The New York Times Book Review, že Wolfe vytvořil tak zajímavý a silný příběh o nudném provinčním místě, jaký nebyl dosud vytvořen. Scribner's magazine srovnával Wolfeho s Waltem Whitmanem, což později činili i jiní literární badatelé.
Když byl publikován tento román v Spojeném království v červenci , měl podobně příznivé kritiky. Richard Aldington napsal, že "román je výtvorem velké vitality, je akční a prostoupený láskou k životu."
Sinclair Lewis ve své řeči při přijetí Nobelovy ceny v roce Wolfeho zmínil a prohlásil, že „měl šanci stát se největším americkým spisovatelem Skutečně nevím, proč se nestal jedním z největších na světě.”
Po vydání druhého románu "Of Time and the River" (O času a řece), někteří kritici již nacházeli nedostatky. Clifton Fadiman napsal v The New Yorkeru, že si není jistý, co bylo knihou myšleno, a že celá desetiletí nebyla v americké literatuře tak upovídaná kniha. Malcolm Cowley z The New Republic mínil, že kniha by mohla být dvakrát tak dobrá, pokud by byla o polovinu kratší. Nicméně označil Wolfeho za jediného současného spisovatele, který mohl být zmiňovaný jedním dechem s Dickensem a Dostojevským. Robert Penn Warren mínil, že jsou v díle některé brilantní fragmenty.
аналитика форекс gbp кaртa мирa форекс вспомогательные индикаторы форекс как платят налоги трейдеры валютного рынка форекс лучшие индикаторы для входа индикаторы измерения температуры щитовые дмитрий котенко форекс клипaрт для форекс имхо на форексе дц форекс брокер отзывы безрисковая комбинация форекс индикаторы рынка ферросплавов